Nejste přihlášen/a.
Pojďme udělat takovou odlehčovací otázku. Pro pohodu a zasmání. Jak spávají vaši chlupáči, opeřenci a ostatní? A kde?
Já sice nemám žádného mazlíčka, samozřejmě taky bych chtěl! Ale mám jednu připomínku - tohle neni správné k psovi! Psa nesmíte pouštět do vaší postele, protože si bude myslet že vy jste jen společník a jeho kamarád ve smečce, jenže vy musíte být vůdce smečky! Proto ho musíte akorát u postele mít, aby věděl že má postavení podvámi a ne vedle vás!
monkeyking-Názor někoho kdo psa nemá. I moje maminka říkala, Deniska pohlídám ale semnou spát nebude. Kde myslíte, že spal? Maminka to komentovala slovy, sviňa malá, vyhnat se nedal ale ten teda hřeje.
doplněno 14.07.11 08:22:Já se i skenovat naučím.
Hahá!
No prostě bez lítosti ho musíte hodit dolů z postele! Pes je pořád zvíře a ne plyšák - na to pamatujte!
Monkey, mám dva chlupáče, oba v posteli, oba se mnou sedí na sedačce. Do dveří chodí jako první, taky prý chyba, na procházku jdu tam, kam jdou oni. Taky prý chyba, ale jdu s nima ne? Nekoušou, doma nikdy nic nerozbili, jsou tak čistotní, že se ani na zahradě nevyčůrají, neštěkají, poslouchají. Neumí sedni, lehni, aport. Když řeknu přestaň tak přestanou zlobit. Jsou jako děti. Jsou vychovaní a přesto nikdy neměli výcvik. Asi tak.
Ještě jdu pohledat fotečku.
) naprostý veget
Babkazov, to Vám vydrží takhle pod peřinou? To je hezké, našim je hned vedro.
Liduško, jo, jo, je to buřtík.
Mařenko, také mám slušnou tukovou izolaci jako tví mazlíci - takže zrovna v těchto dnech také nesnáším vedro!
Taky pěkné! Mopsíci jsou pěkní pejsci to vím
Ale jestli nezlobí nebo ne, záleží na tom k čemu je potřebujete! Jestli máte nervy v kýblu, tak si je noste třeba ve vaku na břiše, pokud ho máte a pokud vám to pomáhá! Ale jestli je chcete vycvičit je nutné dělat jak vám píšu!
Jinak z cestně - u mopsů je známo že mají ,, zaplácnutý" čenich, nemají problémy s dýcháním?
Monkey, no právě mops pro člověka s nervy v kýblu není. Je to mollos, takže stejně jako třeba mastif, potřebují klidného, vyrovnaného a důsledného člověka. I stejnou výchovu. Nebudou panáčkovat, ale prostě ví, kam až mohou. Stačí syknout, místo povelu a rozumí. Na cvičák to opravdu není vhodné plemeno. Mops je gaučák, už kvůli právě tomu zaplácnutému čenichu, odborně brachycefalické plemeno. Problémy s dýcháním začínají už při 24 stupních (neumím ten kroužek u C) a co hůř, mají problémy i se srdíčkem, jak se to všechno namáhá a hrozí jim i otok mozku při přehřátí, ke kterému právě díky špatnému chlazení dojde během mžiku. Přiznám se, že ho lidem spíš nedoporučuji. Starosti, starosti, starosti. Ale povahu mají úchvatnou.
Jo a jak jste někde psal o povelu vysokým hlasem. To byste u mopse pohořel. Naopak. Slyší na klidný, nízko posazený hlas.
Jo jo!
Ale slyšel jsem taky jednu vtipnou historku, že jak majý ten zaplácnutý nos, tak jednou večer jedna osamocená žena si myslela že ji přepadli lupiči a že usnuli, protože slyšela hlasité chrápání! Šla se podívat do místnosti odkud to šlo a vyděla jen svého mopsíka na zádech jak chrní
Dobrý byl i Bobik
To,co jste napsal platí pro psy s problémovým chováním.Kteří vyjíždějí po svém majiteli a nebo se jinak snaží být vůdci smečky.Ale pejsci s dobrou socializací klidně v posteli spát můžou a nic to nezmění na jejich milém chování.
doplněno 14.07.11 12:35:Monkey,to je můj názor na to,co jsi napsal.
Náš jezevčík Denisek spal zásadně v posteli, šeltie Niček v pelíšku ten do postele od mimina nechtěl. Sousedovic dobrman má vlastní kanape a peřinu aby se vyspali, moc se v posteli roztahoval. Na chalupě spí slepice v kurníku, vlaštovky a kominíčci mají svá hnízda, veverky ve smrku na zahradě, kočky v altánu na lavici na starém kabátě a právě volala babička, že se jedna okotila a má 3 koťata.
Ta fotka je úžasná, já mám fotky na CD a neumím to sem dostat.
doplněno 14.07.11 08:30:Ještě jedna naskenovaná ale jak dostanu fotky z CD sem se stále ještě nenaučila.
Dobrý den, takový dotaz jen vítám. Já mám fotky koček většinou když spí, protože mi nemůžou utéct ze záběru, tak sem dám jednu z posledních. Proti první fotce, kde se nacpaly do pelíšku pro jednu kočku mi trošky povyrostly, ale i tak se snaží vejít na co nejmenší prostor. Je to krásný pohled, jak se umí k sobě tulit. Patronka
stařenko, přesně tolik, jako Vy...
doplněno 14.07.11 07:26:omlouvám se, že jsem nedal fotku, ale potom by mého mazlíka chtělo více lidí...a je to můj mazlík...
Ten můj kočičák Míša spí (možná i bdí) od jara do podzimu u nějaké své kamarádky. Přes den se válí doma, kde ho napadne. Někdy na skříni, na gauči, na židli apod. Postel si ale bráním - tam nesmí. Rád u mne zabere na stole u PC krabici na papíry A4 - trochu sice přečuhuje, ale je u mne rád. Občas jak přečuhuje, packou mi něco napíše i na klávesnici. Ale nemá pěkný sloh. Přes zimu se dá trochu do kupy, nabere sílu, vylepší srst a na jaře to začne znovu. :D
My si nedávno přivedli domů štěně, které zabralo křeslo u naší postele, na kterém původně spávala naše kočička - ta se na protest odstěhovala na půdu, ale někdy přijde demonstrativně spát k nám do postele, kam štěně nesmí, prochází se po peřině se vztyčeným ocáskem, a on je z toho málem na infarkt, jakto, že ona smí a on ne... tak se snaží z křesla nenápadně přelézt k nám a dělá "psí oči", když ho vyhazuju... zatím jsem neoblomná...
A takhle spávají dceřini kocouři
doplněno 13.07.11 21:47:Jak se člověk mění, jak slevuje ze svých zásad. Vysvětlení pro monkeykinga: Ani jeden z mých kníračů do postele nesměl. Dorotka si to tichým zíráním, jemným třesem a sezením přes půl noci vymohla. Ale vždycky večer si vyskočí na židli, mám postel vysokou jako špitálskou, ale pro ni tam je židle, aby mohla nahoru, a sedí tak dlouho, dokud ji nepozvu. :DRozumí tomu tak, že je to můj pelech. A to, že tam může spát, bere jako laskavost. A užívá si to, když já už vstanu.
Všichni moji vlastní i zapůjčení (na hlídání) pesani (i pejsky) byli velmi důsledně vychováni, aby v mé přítomnosti bez dovolení do mého pelíšku nelezli!
Jiná věc je moje odolnost proti jejich výmluvným kukadlům, neznám povel na který by fungovali spolehlivěji než na "no tak pojď ke mně"...
Ahoj všichni na Poradně, tohle tedy ale byla krásná otázka! Já pejska nemám, loni mi umřel zlatý labradoráček Aronek a kvůli nemocné babičce si nemohu jiného pejska dovolit. Ona nevydrží sama doma, bojí se a ječí a tak bych nemohla ani se zvířátkem na procházku.
Jinak - děkuji mařence, patronce, georgesovi a babkazov za jejich fotky a tím i lepší den. Kdybyste mi někdo poradili, jak vložit do zprávy fotografii, poslala bych taky svého pejsáčka, kterého už nemám. Mám taky pěkné fotky.
Hezký den všem, co mají rádi zvířátka /a teď nemyslím ta na talíři!/ Jaga.
Jaguško, co tak pořídit si kocourka? S tím se nemusí na procházky a možná by i babičce přinesl trošku radosti. Tyhle moje zlatíčka jsou z útulku a hodnější kočičky jsem neviděla. Přivezla jsem si je v listopadu, byly jim dva roky a dohromady vážily tak 5 kg, byly to kostřičky potažené kůží, jen ty velké oči na nich byly. Teď už má kocour 4,9 kg a kočička 3,6 kg. Povahu mají každá jinou, ale jedno mají společné - obrovskou chuť lásku přijímat i dávat. Patronka
Slepice v kurniku na hradle, husy na zemi pod nima,
kravy a byci venku na trave nebo na podestylce ve stajich,
kruty vedle nich v ohradce,
prase a koza ve chlivkach,
ovce v ovcine,
vlastovky ve stajich pod stropem,
a pes si v zime v 30 stupnovych mrazech zalezl dokonce i do boudy.
doplněno 14.07.11 10:05:A jeste bych zapomel, klistata a blechy zasadne u psa v kozichu.
Klistata jsou nahodou super mazlici.
To i toho psa lidska pritomnost obcas omrzi, ale takove kliste, to ne. Jak se Ti jednou chytnou, uz se nepusti.
To je ale krásné počteníčko :D Jak máme všichni ta svá zvířátka rádi, že? Člověk se nastěhuje do paneláku. Zaraduje se, že teče teplá voda svítí světlo a začne se rozhlížet, jakou kytku si koupí, ukradne, dostane. A ihned na to si přinese zvířátko. Někdy obvyklé, někdy méně obvyklé. Někdy na mazlení, někdy na koukání. Ale potřebuje něco živé, kousek přírody kolem sebe. Asi indiáni mají pravdu, když říkají, že kdyby umřela zvířata, člověku by umřela duše.
Buďme lidmi nejen ke zvířátkům, ale i k lidem.
Babkozov - alespoň takto ! A to platí pro všechny, kteří mají rádi zvířata. Protože kdo má rád zvířata - má i rád lidi. Kdo dokáže ublížit bezbranným, je lump - a to je slabé slovo! Na lva nebo jinou šelmu by si netroufnul.
Počteníčko super ale hůř je vysvětlit někomu kdo psa nebo kočku nemá nebo je má pouze na dvoře, že ten váš je člen rodiny a to i u štědrovečerní večeře. Opět jsem si zavzpomínala na své dva kamarády a je mi z toho smutno. Kdybych jen o trošku víc mohla, neváhala byc ani minutu a už by tu bydlelo o jednoho víc.
Dobrý den Liduško, já vím že psa ne, ale kočičku byste možná mít mohla. S tou není skoro žádná práce a když se k nim člověk pěkně chová dovedou dát lásku hodně znát. Teď tu kolem mne chodí taková kočička, která nikomu nepatří a myslím, že ani patřit nechce, je strašně malinká, ale už měla nejméně dvakrát koťata. Ona obejde celou vesnici, někde jí dají najíst, někde si pomůže sama a je v tom shánění potravy nesmírně vytrvalá. Když jí nechci nic dát, tak si tu lehne před dveře, až to nevydržím a stejně jí něco dám. Je mi jí strašně líto, ale ona by stejně do bytu nešla. Vůbec nechápu, jak tu může přežít zimu. Já se přiznám, že bez těch kočiček bych byla hodně osamělá. Patronka
Milá Patronko v tom je trošku problém, já zrovna kočky moc nemusím. Na chalupě máme jednoho kocoura a dvě kočky a zrovna má jedna 3 koťátka, chalupa je velká, mlat a sýpka tak 6 koček je v pohodě. Dáváme kočkám antikoncepci ale u této babky co má 12 let a možná i víc jsem naznala, že už je to zbytečné. Vnučka ta sotva příjde už běží k mému kočičímu kalendáři a volá čičí a tak dcera přemýšlí, že by kočičku do bytu pořídila, já tomu moc nakloněná nejsem, kočka je lovec a zavřít jí v bytě mi nepříjde vůči ní fér. Hezký zbytek večera.L
Dobrý den Liduško, já se přiznám, že jsem měla podobný názor, jen se to týkalo zvířat obecně. U pejsků se mi nelíbila ta absolutní oddanost páníčkovi, o kočkách jsem smýšlela podobně jako Vy. Jenže dcera měla obrovskou malamutku a našla někde maličkého kocourka. To nešlo vůbec dohromady, kocourek se celé dny krčil někde pod nábytkem, tak se manžel uvolil, že si ho vezme. Já jsem souhlasila, ale s podmínkou, že se o něj bude starat. Pak nastala nezbytná kastrace, manžel nic nezařídil a když jsme pak kocourka přivezli domů, ještě celý bolavý a po narkóze si ke mně vyskočil do postele. Tím jsem byla okamžitě jeho a on můj. Pak manžel zemřel a zůstala jsem s kocourkem sama. Když mu bylo 11 let, musela jsem ho nechat uspat, protože měl nemocné ledviny a trpěl velkými bolestmi. Ještě den před koncem jsem ho měla na chaloupce, zapovídala jsem se se sousedem a on i přes ty bolesti mi přišel naproti. Brečím i když to teď jen píšu. Pak jsem měla krátkodobě ještě 3, prvního kocourka přejelo auto, pak byla kočička, která ode mne na chalupě odešla ( doufám, že k jiným lidem ) a poslední kočička ke mně přišla už nemocná, tak měla aspoň krásný konec života. Bylo to infekční a doktorka řekla, že nesmím mít další kočku nejméně půl roku. Počkala jsem rok a když jsem zjistila, že dcera mne jako babičku nepotřebuje, našla jsem si na netu kocourka z útulku. Jela jsem se na něj podívat, ale nějak jsme si navzájem nepadli do oka a tak mi nabídli mourovatá dvouletá dvojčata. Vypadali děsně vyhuble a kočička jen obrovským očičkama prosila, abych je odtud odvezla. Už je mám 3/4 roku a hodnější kočičky neznám. Dalo hodně práce je dostat z psychického i fyzického traumatu, ale někdy ani nemám pocit, že jsou to zvířátka. Když si představím, jaký život by je čekal v útulku, tak teď se máme všichni královsky. Užívají si na zahradě, ale protože vyrostli v bytě, berou to jen jako další pokoj a na záchůdek se vrací domů. Na podzim, až se začnou stahovat do vsi myši, možná uplatní i ty lovecké pudy. Přeji hezký den. Patronka
Tohle byl náš Aronek, bohužel, zbyly nám jen fotky a vzpomínky. Rád si četl, nyní právě má knihu Co život dal a vzal od Betty MCDonaldové. A moc se mu líbila. Jaga.
Tak se mi zase nepovedlo vložit obrázek. Já se picnu a končím!
Naposledy.
doplněno 17.07.11 08:18:Já jsem tak neskutečně pitomá ženská, že tady brečím vzteky. Ale nic s tím nenadělám, potřebuji všechno polopatě a v tom FAQ je to na mě nějaké složité. Tak se omlouvám, labradoráčka Aronka neuvidíte. Jaga
Mařenko, pokud dám doplnit odpověď, do vložení obrázku mne to pustí v případě, že jsem již obrázek nevložil v odpovědi nebo v předchozím doplnění. Tedy jednoduše: Na jednu odpověď i s doplňky smí být pouze jeden obrázek...
doplněno 17.07.11 09:37:Třeba takhle...
Jj, díky za doplnění, člověk si hned nevzpomene najednou. Já s mojí pamětí měla poradte. otevřeno 2x vedle sebe a postup si zkoušela.
Babuško. Píšete odpověď. Pak pod tím okýnkem, co je napsáno červeně ..Upozornit na odpověď e-mailem... je Chci vložit obrázek. Tam musíte udělat takovou fajfku, ťuknout tam myší. Kliknete na vložit.
Pak se otevře další okno, tam ťuknete na VYBRAT SOUBOR, to vás hodí do vašeho PC, kde vyberete obrázek, na ten si kliknete a počkáte až se vám to tady načte, počítejte do deseti a mělo by to být. A na té samé stránce ještě musíte klepnout na PŘIDAT OBRÁZEK. Možná tady děláte chybu, že vyberete soubor ale už ho nepřidáte. Zkuste to ještě.
Mařenko, napsalas to líp než je ve FAQ, já bych jen dodala, že dost záleží i na velikosti obrázku. Je tam sice psáno max 5 MB, ale tak velké rozlišení mi to nikdy nevzalo, dokonce většinou ani 2 MB. To záleží na signálu, já teď z chalupy všechno musím zmenšovat v Picasa jen na kB, jinak mi to bezdrátama neproleze a ještě s netbookem pobíhám po zahradě a hledám místo s lepším signálem ( nejlepší mám u studny a u kompostu ). Patronka
Babička má irského setra,už mu je asi 14let.Dříve měl svůj pelíšek na zemi,ale stejně v noci jim hupnul do postele a nikdy se nemohli vyspat,roztahoval se přez celou postel,odstrkoval je nohama,takže pes ležel uprostřed a babi s dědou na uplném kraji postele.Tak mu děda udělal postel takovou menší.Ale nejdříve ho museli vždy uspat,děda,nebo babi ho museli drbat,hladit a sedět u postele.Pak teprve mohli jít sami spát.Jinak by zase hupnul k nim.
Patronko, Vy si z toho děláte srandu, ale nedávno mi kamarádčina freťule proběhla přes klávesnici, odešla přes Enter, a strejda Google to fakt našel!
Jak to je s psími pelíšky?
To je zajímavé, pročetla jsem zhruba celou diskuzi a přijde mi, že přestaly existovat psí pelíšky v bytech. Měli jsme psa, foxíka (rasu "Dášáka"), a pokud moje paměť sahá, měl vždycky poblíž paniččina pracovního prostoru pelíšek, dřevěný vyčalouněný - vypolstrovaný, vybavený 10- 15 cm vysokou polstrovanou ohradou, s povlékaným poštářem. Veškeré činnosti člověka končily před tímto "prahem", tam si spal své až 3/4 dne (z teorie). Když měl "pod psa" náladu, něco nesměl nebo nedostal, zblazl něco co mu asi nesedělo, šel si tam. Odtud se jen vyvolal : "Špacírek!" třeba. Samožřejmě někdy do postele tolerantní osoby mohl, zvláště vykoupaný pro vzájemné zahřátí. Ale - no prostě domácí demokracie.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.